Jedna z mých prvních vzpomínek z dětství je ta, kdy stojím vedle dědy Karla a on mi dává ochutnat Ryzlink. Jako teď si pamatuji, jak ten Ryzlink voněl květem akátu a pusu jsem měl plnou meruňek a medu. A tak jsem poprvé poznal víno. Tehdy jsem samozřejmě netušil, jakým způsobem vinařina naplní můj život. Víno jsem vždy vyráběl rukama, bez moderních technologií a chemie. Hrozen přece nakonec vždycky stačí, ne? Pustil jsem se do pomalého budování malého vinařství, které snad jednou bude produkovat deset tisíc lahví ročně. Víc určitě ne, nechci stavět fabriku… Líbí se mi svěží, odrůdová vína. Ta bílá rád míchám na jemných kalech, červená leží dlouho na dřevěných sudech v mém malém sklepě.

A kde moje vína ochutnáte? Všude tam, kde se líbí myšlenka malých vinařství a vín s příběhem. A také na osobních prezentacích, kde o víně budu povídat já nebo někdo mě blízký.

Jestli budu mít i já jednou možnost svým vnoučatům nalét vínečka ryzlinkového, nestrávil jsem ani minutu při víně zbytečně. A co vy, neochutnáme spolu něco?